Tady se dozvíte, jak jsem došla až sem..

​

Kam až moje paměť sahá, mám pocit, že vnímám Svět z lehce odlišného úhlu pohledu, než většina lidí. Za svůj život jsem prošla mnohokrát “houpačkou”, zda jdu šejdrem já nebo je šejdrem ten Svět kolem. Jenže jsem si, za ty roky, co se tudy protloukám, všimla, že ty moje odlišné úhly pohledu dokázaly vysvobodit spousty lidí ze svých životních pastí. Že díky nim, lidé umí zbořit limitující vzorečky v mysli a najednou se umí pohnout z míst, která pro ně mnohdy bývají toxická. Že jsou schopni vzdát se svého nefunkčního nastavení a vyměnit ho za funkční, které vede k uvědomění si sebe sama a nalezení klidu uvnitř, kterého se už nechtějí vzdát. Jsou tak schopni vést životy, jaké chtějí žít oni sami, nikoliv takové, jaké od nich očekávají druzí. Pokud totiž tento klid a soulad se sebou samotným jednou skutečně zažijete, už nechcete jít jinou cestou. Musela jsem projít nespočtem svých zkoušek a pádů, abych si uvědomila, že tohle moje vnímání, je vlastně dar, za který jsem nyní nekonečně vděčná. Už vím, že nejsem šejdrem já, ale ani Svět kolem, že jsme prostě jen každý jiný. To ale není důvod k tomu, abychom spolu nemohli fungovat.. naopak .. je to příležitost k umění žít jeden vedle druhého, vzájemně si naslouchat, učit se a u toho si udržet svou harmonii, ať jsou vnější podmínky nastaveny jakkoliv rušivě. Tento klid uvnitř má každý z nás, jen je často obtížné ho uvnímat, protože je uložen pod mnoha vrstvami tíživých situací a vjemů, strachů, smutků, vzteků, pocitů viny, negativních a bolestných zkušeností, zranění, nedorozumění a dalších záporných aspektů, které jsme, během života prožili a nechali na sebe usednout. Jako přímo zúčastněným, nám často chybí pohled zvenku, a proto se kolikrát točíme v kolečku a nejsme schopni najít cestu ven, i když už jsme uvnitř šílení. Zlobíme se sami na sebe, že z toho neumíme vykročit a vrstvíme tak na sebe další a další slupky zahalující ten klid. Chybí nám soucit se sebou samotnými a uvědomění, že máme nárok na to nevidět vše, protože jsme lidé a lidé se celý život učí. Proto je užitečné, umět si říci o pomoc a dovolit si tak uvidět věci z pohledu, který nám ta naše mysl zrovna nenabízí a tím ji tak obohatit a rozšířit její dosah, který vede k uvolnění napětí a stresu v našich tělech. To je ten důvod, který mě vedl k rozhodnutí, učit lidi novým pohledům, pomáhat jim odhalit skutečnosti, které sami v danou chvíli nevidí, aby v sobě opět nalezli harmonii a dovolili si tak žít svobodný život, ve kterém rozhodují oni, jak se budou cítit a nenechají se ovládat svými pocity, myšlenkami a emocemi, způsobenými vnějším světem. 

Do jisté doby jsem se řídila čistě intuitivním vedením. Přišla ale touha dozvídat se více, a tak jsem začala vyhledávat lidi, kteří by byli ochotni mi předat kousky z jejich vědění a obohatili tak mou cestu o odpovědi na moje otázky. Jedním z nich byl pan Petr Chmelík, který mi předal dva stupně z umění Reiki. Další mé kroky vedly za paní Lenkou Kořenářovou, která dodala mé intuitivní síle, porozumění na energetické úrovni a naučila mě, jak pročišťovat “nešvary” právě v energetických rovinách, které se odráží do našeho fyzického světa a mohou nám působit problémy nejrůznějšího druhu. Tady jsem si mohla na vlastní kůži odžít, jak veliké úspěchy mohou nastat, když se tyto dva světy sladí a zatoužila jsem po bližším poznání o fungování lidského mozku, mysli, těla a energetického systému ve vzájemném propojení i z toho hmatatelného pohledu. Absolvovala jsem tedy vzdělávací program akreditován MŠMT Kouč / Terapeut Psycho-Energetické Transformace® u paní Barbory Studené, která do mé intuitivní skládačky vložila fakta z fyzického světa a naučila mě porozumět a umět pomoci nejrůznějším trápením z hlediska transformační energetické psychologie.